Podlahová vytápění

Proč vlastně používat podlahové topení? Argumentů je několik a neuškodí, když si je na úvod našeho článku zopakujeme:

Tradiční radiátory vyhřívají místnost odshora, protože teplý vzduch stoupá nahoru. Teplotní spád v místnosti (rozdíl teplot na podlaze a u stropu) může být i 8°C, což rozhodně nepřispívá k tepelné pohodě v místnosti („na nohy je zima a na palandě u stropu je horkem k nevydržení“). Naproti tomu podlahové topení vyhřívá místnost od podlahy a také teplotní spád je podstatně menší (obvykle cca 3°C), což zaručuje příjemnou tepelnou pohodu.
Podlahové topení pracuje s nižšími teplotami (maximální povrchová teplota dřevěné podlahy na podlahovém topení je 27°C) a proto nevysušuje vzduch v místnosti tolik, jako radiátory.
Při použití podlahového topení nevzniká tak intenzivní proudění vzduchu jako u radiátorů, takže se nevíří prach v místnosti.
Při vybavování interiéru nábytkem nemusíme brát ohled na radiátory a trubky.
Podlahové topení je představuje ekonomické využití energie, umožňuje použití alternativních zdrojů energie (např. tepelná čerpadla) a zvyšuje tržní cenu domu, či bytu.

Teplovodní podlahové topení

Teplovodní podlahové topení tvoří soustava plastových trubek, položená na tepelné izolaci a zalitá betonovou směsí (anhydritovým potěrem). Systém doplňuje zařízení na ohřev vody (kotel) a oběhové čerpadlo. Plastové trubky se ukládají buď do speciální profilované desky, nebo se „vplétají“ do vodicích lišt. Pokládka je rychlá a jednoduchá a životnost takřka neomezená. Díky moderním materiálům odpadá nutnost použití otevřeného plamene na svařování, ohýbání a spojování trubek. Jedinou nevýhodou plastových trubek je nebezpečí mechanického poškození před zabetonováním. Riziko se odstraní, pokud se před zabetonováním provede tlaková zkouška zařízení. Pod plastovými trubkami je vždy umístěna izolace – tepelná a příp. i zvuková. Ohřev potěru, ve kterém je podlahové topení uloženo může začít až po jeho přirozeném vyschnutí (obvykle 28 dnů) a teplota se zvyšuje postupně cca o 5 stupňů denně.

Vzhledem k větší tepelné setrvačnosti není teplovodní podlahové topení vhodné jako jediné topení v objektech s lehkým obvodovým pláštěm (montované domy), z důvodu nízké tepelné kapacity stěn. Jako dodatečný zdroj tepla se zde doporučují elektrické přímotopy. V objektech s velkými skleněnými plochami, sahajícími často od podlahy až ke stropu, se jako doplněk k podlahovému topení používají podlahové konvektory, zabraňující ochlazování prostoru od studených skleněných ploch.

Teplovodní podlahový topný systém musí být zapracován již do projektové dokumentace stavby, protože jeho instalace ovlivňuje zásadně tloušťku a skladbu podlahové konstrukce. Dodatečná instalace tohoto způsobu vytápění není obvykle možná, nebo je spojena se značnými náklady.

Elektrické podlahové topení

Tam, kde je rozhodující nízká stavební výška podlahy, například při rekonstrukcích, lze použít elektrické podlahové topení. Používá se v různých provedeních:

Topné folie: tenké folie (tloušťka 0,4 mm), které se pokládají suchým způsobem přímo pod plovoucí dřevěnou (laminátovou podlahu). Skladba takové podlahy je následující. Na podklad (vyzrálý potěr, beton) se položí polyethylénová folie, jako izolace proti vlhkosti. Na tuto folii se položí izolace proti kročejovému hluku (např. pěnový polyethylen), na kterou se již pokládá topná folie, která se opět překrývá polyethylenovou folií. Následně se již pokládá plovoucí dřevěná, nebo laminátová podlaha. Výhodou této přímotopné technologie je rovnoměrné rozdělení tepla, nízká provozní teplota spojená s úsporou energie a jednoduchá instalace.
Topné rohože: tyto rohože (tloušťka cca 3 - 6 mm) jsou vyráběny z topných kabelů jako šité, nebo lepené. Na podlahu se ukládají do samonivelační hmoty o tloušťce 10 – 15 mm. Nivelační hmota je u plovoucích podlah překrývána opět folií z pěnového polyethylenu. Tento způsob uložení může, zejména bezprostředně po zapnutí, zpomalit ohřev podlahy. Výhodou je opět rovnoměrné rozdělení tepla a nízká výška podlahy.
Topné kabely: obvykle se instalují do vrstvy betonové podlahy o tloušťce 10 – 15 cm, kde následně fungují obdobně, jako plastové trubky s teplou vodou u teplovodního podlahového topení. Zatímco topné folie a rohože představují tzv. „přímotopnou variantu“ podlahového topení, jsou topné kabely používany pro tzv. „akumulační vytápění“. Po zahřátí celé podlahové desky (naakumulování tepla na levnější proud v nočních hodinách do vrstvy betonu) je během dne teplo vyzařováno do obytných místností. Tento způsob podlahového vytápění má velkou setrvačnost a je obtížněji regulovatelný a při náhlém venkovním oteplení mohou místnosti přetápěny. |