Povrchová úprava dřevěných podlah

Dřevo je přírodní materiál. Když strom roste v přírodě, je před nepříznivými vlivy okolního prostředí dokonale chráněn kůrou. Mimochodem, optimálních vlastností kůry se využívá při výrobě korkových podlah – kůra sloupnutá z korkového dubu po dalších úpravách slouží jako hlavní surovina při výrobě korku, nebo při výrobě přírodního linolea. Pokud se kůra stromu poškodí, započne „samoopravný“ proces a poškozené místo se zalévá smolou. Ve svém přirozeném prostředí je tedy dřevo dokonale chráněno. Pokud strom pokácíme, zbavíme ochranné vrstvy - kůry a použijeme jej pro výrobu podlahy, přeneseme dřevo do prostředí, které je pro něj nepřirozené. „Holé“ dřevo, zbavené své přirozené ochrany, je naplno vystaveno změnám teploty a vlhkosti, mechanickému namáhání a také působení různých tekutin. Výsledkem je kromě jiného bobtnání a sesychání dřeva, které je provázeno objemovými změnami. Abychom tyto nežádoucí projevy chování dřeva odstranili, nebo alespoň minimalizovali, opatřujeme dřevěné podlahy povrchovou úpravou.

Podle okamžiku provádění povrchové úpravy můžeme rozdělit dřevěné podlahy do dvou skupin:

Podlahy opatřené povrchovou úpravou již ve výrobě (tzv. fertigparkety)

Velká část dřevěných podlah na trhu je dodávána s již provedenou povrchovou úpravou – lakem, nebo olejem. U lakovaných podlah se v určité fázi výroby opakovaně nanáší pomocí tzv. „polévacích strojů“ několikanásobná vrstva laku, která je následně vytvrzována pomocí UV záření. Výsledkem je vysoce odolná nášlapná vrstva s kvalitou povrchu, která je u dodatečně prováděného lakování obtížně dosažitelná. Můžeme se také setkat s takovým způsobem výroby, kdy je podlahová lamela vyrobena nejdříve v rozměrech o něco málo větších a teprve po nalakování je dofrézována na přesné rozměry. Výhodou je dokonale pravoúhlá hrana lamely a tím i přesné lícování lamel při pokládce podlahy.

Lakováním ve výrobě jsou upravovány podlahy, které jsou pokládány zpravidla plovoucím způsobem a jsou vybaveny zámkem pro spojování lamel, nebo spojem pero-drážka. Pokud jsou tyto podlahy vyrobeny s dostatečně silnou nášlapnou vrstvou masivního dřeva, je možno továrně lakovanou podlahu později podle potřeby renovovat (přebroušením a přelakováním), podle tloušťky masivní dřevěné vrstvy i vícekrát. Pokud je však nášlapná vrstva vyrobena z dýhy, není renovace přebroušením a přelakováním možná.

Hlavní výhodou továrně lakovaných podlah je velmi kvalitní povrchová úprava, dosahovaná několikanásobným lakováním (až 6 vrstev laku) a zejména vytvrzováním pomocí UV záření, v ideálních podmínkách výrobní linky. Malou nevýhodou může být skutečnost, že na položené podlaze můžeme proti světlu vidět jednotlivá napojení podlahových dílců (obrysy spár). Jedná se však pouze o optický efekt a tato napojení jsou viditelná jen pod určitým úhlem a nepředstavují žádné omezení z hlediska užitných vlastností.

Podobnou technologií jako lakované podlahy jsou vyráběny také podlahy s povrchovou úpravou voskem a olejem.

Podlahy upravované (lakované nebo olejované) po položení

Do této skupiny můžeme zařadit všechny dřevěné podlahy, vyráběné a dodávané bez povrchové úpravy, které se upravují teprve po pokládce. Výhodou tohoto způsobu je průběžný jednolitý povrch finální úpravy. Nevýhodou může být skutečnost, že při lakování podlahy mohou do čerstvého laku napadat různá smítka a prach. Tomu nelze ani při největší opatrnosti úplně zabránit.

V následujících řádcích se budeme věnovat podrobně jednotlivým typům materiálů používaných pro povrchovou úpravu.

Laky

Lakování podlahy probíhá v několika krocích. Nejdříve se aplikuje základní lak, který impregnuje dřevo a zabrání vnikání laku do spár mezi parketami. Pokud totiž zateče lak mezi jednotlivé podlahové dílce (parkety), dojde k jejich slepení. To je nežádoucí stav, který způsobí, že podlaha nemůže správně pracovat v celé své ploše, což se v případě změn teplotních, nebo vlhkostních podmínek v místnosti, projeví výskytem nepřiměřeně velkých spár. Základní laky jsou proto často používány v tixotropní konzistenci a mohou být nanášeny stěrkou. Na základní lak se aplikuje jedna, nebo více vrstev vrchního laku. Vrchní laky mohou být prováděny jako lesklé, pololesklé a nebo matné. Výhodou lakování je možnost získání vyšší odolnosti povrchu, než umožňuje přirozená tvrdost vybrané dřeviny. Nevýhodou je uzavření dřeva – nedýchá.

Můžeme se setkat s těmito typy laků na podlahy:
 

  • 2-komponentní kyselinou tvrdnoucí laky. Velkou výhodou těchto laků je nízká cena, snadnost zpracování, vysoká schopnost zvýraznění struktury dřeva, jeho dobré mezibroušení a vysoká konečná tvrdost. Nevýhodou jsou emise rozpouštědel a příp. formaldehydu do ovzduší při zpracování. Tyto laky jsou ideální pro lakování dřevěných schodišťových stupňů.
  • 2-komponentní polyuretanové laky (rozpouštědlové). Jsou to laky určené do velmi zatížených prostorů. Vyznačují se velmi dobrou mechanickou i chemickou odolností. Mají dobrou brousitelnost a jsou trvale elastické. Nežloutnou a zvýrazňují kresbu dřeva. Nevýhodou je vyšší cena a emise rozpouštědel do ovzduší při zpracování.
  • 1-komponentní olejové laky. Tento druh laků je vyroben na bázi uretan-alkydových pryskyřic a je určen pro silně namáhané parketové podlahy. Výhodou je nízká cena a dlouhá doba zpracovatelnosti. Zvýrazňují kresbu dřeva a nezpůsobují boční klížení, proto mohou být používány i jako základní laky. Nevýhodou je dlouhá doba schnutí a horší brousitelnost. Nejsou vhodné na světlé dřeviny (zabarvují).
  • 1- a 2-komponentní vodní laky. Tyto laky jsou vyráběny na bázi vodou ředitelných polyuretanových a akrylátových pryskyřic. Také tyto laky obsahují zpravidla organická rozpouštědla, jejich obsah však obvykle nepřekračuje 10%. Stálým vývojem je dosahováno stále lepších parametrů a dnes jsou tyto laky srovnatelné s ostatními výše uvedenými druhy. Velkou výhodou je to, že jedná o ekologicky šetrné výrobky. Jsou vyráběny v různých stupních lesku a matu a jsou velmi často používány také k lakování sportovních podlah.

Údržba lakovaných podlah

Obecně lze říci, že lakované podlahy jsou nenáročné na údržbu. Lak totiž vytváří na podlaze odolnou vrstvu, která dobře odpuzuje nečistoty a odolá i méně šetrnému čištění. K pravidelnému úklidu nám úplně postačí vlhký hadr, nebo mop s příslušným čisticím prostředkem (ne běžný saponát). Renovace a oprava lakovaných podlah je oproti tomu složitější. Takovou podlahu je není možno opravit lokálně (oprava je vidět) a proto je nutno podlahu celoplošně obrousit a znovu přelakovat. To ovšem znamená vystěhování interiéru a v komerčních prostorách samozřejmě přerušení provozu.

Oleje a vosky

Ekologickou alternativou k lakování je použití olejů a vosků. Základní suroviny jsou přírodní, zejména lněný, slunečnicový, nebo bodlákový olej a včelí nebo karnaubský vosk. Oleje, na rozdíl od laků nevytvářejí na povrchu podlahy žádný film ani vrstvu. Představují prodyšnou a do hloubky dřeva působící impregnaci. Vykreslují a zvýrazňují přirozenou strukturu dřeva a zachovávají přirozeně matný vzhled. Oleje nezpůsobují boční klížení hran jednotlivých podlahových dílců (nelepí je k sobě). Obvykle se používá kombinace olejů a vosků, v jednom výrobku, kde olej dřevo impregnuje a vosk jej chrání na povrchu. Novinkou na trhu jsou tónované oleje, které rozšiřují možnosti tónování dřevěných podlah s přirozeně matným vzhledem.

Údržba olejovaných podlah

Olejované a voskované povrchy vyžadují větší péči, než povrchy lakované. Pokud je však prováděna správná údržba, dostanou olejem ošetřené podlahy velice hezký přírodní matový vzhled. Prvotní ošetření podlahy olejem je nutné svěřit odborné firmě, ale nanášení udržovacích olejů a vosků v domácnosti už zvládne i šikovná hospodyňka. V intenzivně zatěžovaných prostorách pro veřejnost je nutno podlahy ošetřené olejem v průběhu roku dvakrát až třikrát přeolejovat. Na rozdíl od laků je však možno provádět opravu i lokálně a tedy často za provozu (restaurace, prodejny apod.).