Parkety

Dřevěné podlahy jsou velmi rozšířeným typem podlahovin. Je tomu tak zejména proto, že dřevo jako přírodní materiál vyvolává v člověku pocit tepla, pohodlí a harmonie. Pocit tepla je způsoben nízkou tepelnou vodivostí, takže bosou nohou vnímáme dřevěnou podlahu jako příjemně teplou. Další výhodou dřevěné podlahy je její pružnost, zejména v případě, kdy je podlaha pokládána na rošt. Takovéto provedení šetří klouby a svaly a zamezuje jejich předčasné únavě a opotřebení. Pomocí moderních technologií povrchové úpravy dřevěných podlah – lakování a olejování, je zaručena také vysoká mechanická odolnost jejich povrchu proti otěru a poškrábání.

Počátek užití dřevěných podlah je spojen s vynálezem pily s vodním pohonem. Teprve tehdy bylo totiž možno s využitím vodní energie nařezat z kmenů prkna. Z takto vyrobených prken, obvykle poměrně silných, se ručním ohoblováním zhotovila podlahová prkna (palubky). Výskyt takovýchto podlah je prokázán od 15. století. Zhotovovány byly téměř výlučně z měkkých dřevin (smrk, jedle, borovice, modřín) a byly obvykle po šířce i délce na sebe tupě naraženy a přibity buď na hrubou podlahu, nebo přímo na vrstvu trámů. Takovýto postup se s malými obměnami používá dodnes. Spoje takto provedené podlahy však nemohly trvale lícovat a objevovaly se v nich spáry, způsobené mimo jiné i bobtnáním a vysycháním dřeva.

Od konce 17. století, jakmile to umožnil pokrok v technologii opracování dřeva, se začínají projevovat první pokusy o přenesení ornamentální výzdoby stěn a stropů také na podlahu. To nebylo samo o sobě nic nového, vždyť mozaikové a intarzované kamenné podlahy najdeme už ve starém Římě. Nové bylo právě využití dřeva. Členění podlahy bylo nejdříve vytvářeno soustavou různě širokých pruhů z tvrdého dřeva, působících jako barevný kontrast a vytvářející jakési zarámování kolem obyčejných prken z měkkého, například smrkového, dřeva. Obvyklé bylo symetrické uspořádání kolem středu místnosti, znázorňující projekci stropu na podlahu. Tyto podlahy byly již připevňovány na podkladní hrubou podlahu a tvořily tak předstupeň k náročným tabulovým a vlysovým podlahám. Tesařské a truhlářské prkenné podlahy byly až do 19. století užívány nejen u staveb a interiérů méně náročných, ale byly obvyklou podlahou střední, západní i severní Evropy i v náročnějších prostorách.

Historický vývoj od prosté dřevěné podlahy k tabulovým parketám se odehrál při stavbě francouzských zámků v posledních desetiletích 17. století. Tehdy také zaznamenáváme výskyt prvních vzorkovnic a odborné literatury, což umožnilo rychlé rozšíření této technologie po celé Evropě. Původní parketový vzor byl koncipován jako mřížkový parket, tj. v síťovém ornamentu se proplétaly diagonální a pravoúhlé vzory, přičemž existovalo velmi mnoho mřížkovitých vzorů, které byly zpravidla přizpůsobeny rozměrům dané místnosti. Parket z masivního dřeva se ve svém původním provedení skládá z jednotlivých krátkých vlysů, které jsou mezi sebou spojeny. K dalšímu rozvinutí této technologie dochází koncem 19. století, kdy byla vyvinuta technologie, kdy se jednotlivé vlysy vzájemně složí a přibijí hřebíky na hrubou podlahu. Tak byly pokládány vlysové, nebo z polí se skládající, jakož i kostkovité a proplétané vzory připomínající tabulový parket. Dalším významným milníkem v použití parket, bylo rozšíření dýhovaných tabulí, ke kterému došlo začátkem 18. stolení. I v tomto případě je nosnou částí konstrukce parkety dřevěná základní deska, na jejíž horní stranu je nalepen vytvořený dýhový obrazec. Tato technologie umožnila tvorbu nádherných ornamentálních a květinových motivů, které můžeme dodnes obdivovat i na našich zámcích. Jak je z výše uvedeného patrné, historie dřevěných podlah se píše už téměř 600 let.

Vlastnosti dřevěné podlahy

Rozměrová (tvarová) stálost - bobtnání/sesychání

Dřevo jako přírodní materiál je citlivé na vlastnosti prostředí, ve kterém se nachází. Největší vliv na dřevo má teplota prostředí a relativní vlhkost vzduchu prostředí. Každé teplotě a relativní vlhkosti vzduchu odpovídá určitá vlhkost dřeva. Pokud se dřevo nachází v prostředí se stálými parametry, ustálí se po určité době obsah vlhkosti na hodnotě rovnovážné vlhkosti. S přijímáním a vydáváním vlhkosti jsou svázány rozměrové změny dřeva – bobtnání a sesychání. Tyto rozměrové změny jsou rozdílné ve všech třech hlavních směrech:

  • transverzálním (podél vláken dřeva),
  • radiálním (kolmo na letokruhy dřeva),
  • tangenciálním (ve směru letokruhů).

Změny podél vláken jsou zanedbatelné. Největší rozměrové změny se dějí ve směru letokruhů (tangenciálně) a asi poloviční ve směru kolmém na letokruhy (radiálně). Hodnoty radiálního a tangenciálního sesychání jsou uváděny jako procentuální změna mezi dřevem maximálně nasyceným vodou (nad 30% vlhkosti) a dřevem absolutně vysušeným. Je nutné si však uvědomit, že ve skutečnosti nepůsobí obvykle krajní vlhkosti dostatečně dlouhou dobu na to, aby se jim dřevo přizpůsobilo a výsledné rozměrové změny jsou tudíž menší. Velikost spár v dřevěné podlaze, vzniklých v důsledku rozměrových změn, je významně ovlivněna také způsobem pokládky. Pomáhá celoplošné přilepení parket k podkladu a také správný způsob povrchové úpravy – při lakování lak nesmí zatéct mezi jednotlivé parkety a slepit je dohromady.
Velikost rozměrových změn je rozdílná u různých druhů dřev. Největší rozměrové změny jsou u habru a buku. Menší objemové změny vykazuje dub, javor a také měkká jehličnatá dřeva, jako modřín a smrk. Nízké hodnoty rozměrových změn vykazují také některé exotické dřeviny, například teak.

Tvrdost

Trvanlivost podlahy je svázána s tvrdostí dřeva. Čím tvrdší je dřevo, tím menší je riziko mechanického poškození. Tvrdost dřeva je určena jeho hustotou, když pod pojmem hustota se rozumí podíl mezi hmotou dřeva a jeho objemem. Dřevní hmota se skládá z pórů a stěn, které je obklopují. Hustotu pórů a stěn ovlivňuje prostředí, ve kterém strom roste. Takže například severská bříza, rostoucí v chladném podnebí, je z hlediska hustoty dřeva velmi odlišná od břízy rostoucí v mírném klimatickém pásu. Stejně jako u rozměrových změn, uvádí se také tvrdost dřeva tangenciální a radiální. Měří se kuličkovou zkouškou podle Brinella. Tvrdost dřeva můžeme výrazně ovlivnit vhodnou volbou povrchové úpravy. Použitím laku s vysokou tvrdostí můžeme podstatným způsobem zvýšit tvrdost povrchu podlahy a zvětšit její odolnost proti mechanickému poškození. Zvláště dobrých výsledků je dosahováno v případě továrně nanášených laků vytvrzovaných UV zářením.

Tepelná vodivost

Poměrně nízká tepelná vodivost podlahy je odpovědná za příjemnou tepelnou pohodu při chůzi naboso. Nízká tepelná vodivost masivní dřevěné podlahy však představuje, ve srovnání s jinými podlahovinami, nevýhodu při použití podlahového topení.

Barva

Při výběru dřevěné podlahy podle barvy je nutno mít na paměti, že se jedná o přírodní materiál, jehož přirozenou vlastností jsou barevné rozdíly a změny v čase. Velké množství dřev používaných pro výrobu dřevěných podlah je vícebarevných. Platí to zejména pro tzv. bělová dřeva, kde je rozdíl mezi barvou jádra a běli. Představiteli tohoto typu dřeva jsou například modřín, borovice, dub, javor, akát a jasan a většina tropických dřev. Tyto barevné změny jsou součástí přírodního charakteru dřeva a jako takové mohou pro někoho dřevěnou podlahu ozvláštňovat a jinému mohou zase vadit. U některých dřev se liší běl od jádra nejen barvou, ale také tvrdostí. Další projevem přírodní povahy dřeva je změna barvy s časem – oxidace. Podlaha, která je dlouhodobě zakryta nábytkem, může po přestěhování nábytku vykazovat jinou barvu, než zbývající, nezakryté, části podlahy. Barevnost dřevěné podlahy je možno také výrazně ovlivnit použitím barevně tónovaných laků, olejů a mořidel.

Měření

Měření vlhkosti dřeva

Dřevěná podlaha by měla mít při pokládce takovou vlhkost, jaká odpovídá relativní vlhkosti vzduchu a jí odpovídající vlhkosti dřeva, ze středu horní poloviny rozpětí, v jakém se bude pohybovat vlhkost v místnosti. Rozsah přípustné vlhkosti například pro parketové vlysy s perem a drážkou je dán normou a měří se buď laboratorně, podle prEN 13183-1:1998, vážením ztráty vlhkosti v sušárně, nebo příručně dle prEN 13183-2:1998 elektrickým odporovým vlhkoměrem. Kromě těchto dvou metod se používají i další principy měření vlhkosti, například vysokofrekvenční.

Měření tvrdosti dřeva

Tvrdost dřeva se měří jako odolnost pro vtisku, zkušební metodou prodle Brinella (ČSN EN 1534 Parkety a jiné dřevěné podlahoviny – stanovení odolnosti proti vtisku Brinell). Zkouška se provádí tak, že se předepsanou dobu vtlačuje kalená ocelová kulička o průměru 10 mm předepsanou silou do podkladu a měří se vzniklá deformace.

Geometrické charakteristiky

Dle typu podlahy se sledují různé parametry – tloušťka, šířka a délka, rovinnost povrchu podlahového dílce a další. S měřením geometrických charakteristik souvisí také měření objemové a tvarové stálosti, to znamená změna geometrických parametrů při změně podmínek prostředí.

Protiskluznost

Zkouška protiskluznosti se provádí za účelem zjištění vhodnosti podlahy pro bezpečný pohyb osob. Provádí se pouze u podlah opatřených nášlapnou vrstvou. Nemá tedy smysl ji provádět například u parketových vlysů, ještě před provedení povrchové úpravy (olej, lak).

Rozdělení dřevěných podlah podle konstrukce

Podlahoviny prkenné

Představují nejjednodušší provedení dřevěné podlahy. Patří sem tesařské podlahy zhotovované z hoblovaných, nebo nehoblovaných desek nebo fošen. Jsou pokládány bez konstrukčního spoje na tupý sraz na polštáře. K polštářům je můžeme buď přibíjet, nebo ještě lépe šroubovat (prkenné podlahy se šroubovaným spojem je možno v případě potřeby snáze rozebrat). Dále sem patří také fošnové podlahy, zhotovované z hoblovaných fošen tl. 40 až 100 mm. Tyto fošny jsou mezi sebou spojovány na pero a drážku, polodrážku, nebo na drážku s vkládanými pery a jsou také přibíjeny nebo šroubovány do polštářů. Prkenné dřevěné podlahy jsou předchůdcem dřevěných palubových podlah a jsou zhotovovány z měkkých druhů dřeva, jako je smrk, modřín a jedle. Prkenné podlahy jsou vyráběny bez povrchové úpravy, které se provádí až na položené hotové podlaze. Tmelení spár prkenných podlah se neprovádí. Při lakování takovéto podlahy je nutno dát pozor na to, aby lak nezatékal mezi jednotlivá prkna a nedošlo k jejich slepení. Slepená prkenná podlaha nemůže při sesychání pracovat v celé ploše a může dojít ke vzniku nepřiměřeně velkých spár, nebo dokonce k roztržení prkna. Pokud se rozhodneme pro povrchovou úpravu olejem a voskem, tak toto nebezpečí nehrozí.

Podlahoviny palubové

Palubová (palubková) podlaha je zhotovována z čtyř stranně opracovaného deskového řeziva o tloušťce větší než 20 mm, šířce 120 až 160 mm a délce zpravidla 4 a více metrů. Abychom odlišili podlahovou palubku od palubky používané pro obklady stěn, používáme také označení podlahovka. Dříve bylo možné odlišit mezi sebou tyto dva typy palubek také podle toho, že horní podélná hrana podlahové palubky byla ostrá, zatímco horní hrana obkladové palubky byla provedena s fázkou (zkosená hrana na nášlapné straně). To již dnes neplatí, protože některé podlahové palubky jsou vyráběny s malou fázkou na horní hraně. Podlahové palubky jsou vyráběny s perem a drážkou a při pokládce se zasouvají do sebe. Následně se přibíjejí skrytě do polštářů. Nejběžnějším materiálem palubek je smrk, borovice, modřín, ale setkáme se i s palubkami dubovými, nebo lipovými. Palubky jsou dodávány zpravidla bez povrchové úpravy, i když se můžeme setkat také s palubkami, které jsou již při výrobě opatřeny vrstvou laku, nebo oleje. Speciální úpravou používanou u palubek je tzv. kartáčování. Provádí se pomocí speciálních ocelových kartáčů, kterými se povrch palubky zbaví měkké povrchové vrstvy dřeva. Výsledkem je vyšší tvrdost povrchu zaručující lepší odolnost proti opotřebení a typický rustikální povrch. Další úpravou povrchu je tzv. „vytloukání“ a patinování, které dodá palubkové podlaze zajímavý vzhled opotřebované podlahy.

Parkety

Název parkety se používá pro dřevěné podlahy s nášlapnou vrstvou, uspořádanou do různých vzorů a spojovaných perem drážkou, nebo pokládané na tupý sraz. V evropské normě (EN 13756 Wood flooring – terminology) je k definici doplněn ještě parametr udávající minimální tloušťku nášlapné vrstvy – 2,5 mm. Přestože se používáním rozšířil termín parkety na téměř všechny druhy dřevěných podlah, můžeme do této kategorie zařadit především:

  • mozaikové a kazetové parkety
  • parketové vlysy
  • lamparkety

Mozaikové a kazetové parkety jsou zhotovovány z lamel nebo vlysů malých rozměrů, které jsou poskládány do různých vzorů. Tabule s takto uspořádanými vzory jsou buď z rubové strany nalepeny na síťovinu, a nebo jsou po lícové straně fixovány krepovou páskou, které se po nalepení obrousí. Jsou vyráběny v masivním, nebo vícevrstvém provedení a vyznačují se menší tloušťkou, zpravidla 8 mm. Pro výrobu jsou používány různé druhy listnatých i jehličnatých dřev. Parametry a vlastnosti mozaikových parket jsou popsány v normě ČSN EN 13488 Wood flooring – Mosaic parquet elements. V této normě jsou uvedeny vyobrazení také obvyklých vzorů (francouzský parketový vzor, nepravidelný a pravidelný řemen, rybí kost, maďarský stromeček atd). Zvláštním typem mozaikové podlahy je tzv. průmyslová mozaika, vyráběná z úzkých proužků skládaných v pásech na tupý sraz. Dříve byl tento typ podlahy doménou průmyslových provozů, ale dnes se s ním setkáme i v moderních interiérech. Někdy se také můžeme setkat s označením „kantka“.
Další variantou jsou intarzované mozaikové podlahy, které nacházejí uplatnění především v exkluzivních interiérech a při rekonstrukcích historických objektů.

Parketové vlysy (vlýsky)
Celým názvem se jedná o parketové vlysy s perem a drážkou. Jako jeden z mála typů dřevěných podlah je přesně definován normou ČSN EN 13226. Podle této normy jsou parkety rozděleny do tří tříd (+ volná třída), podle výskytu charakteristických prvků (běl, suky, zárosty, trhliny, sklon vláken, barevné odlišnosti, dřeňové paprsky atd.). Třídy jsou označovány kolečkem, trojúhelníčkem a čtverečkem. V této normě jsou obsaženy tabulky pro každou dřevinu s výčtem parametrů a povolenými hodnotami (např. velikost suků). Tato norma dále popisuje povolený obsah vlhkosti a geometrické parametry vlysů (nominální hodnoty tloušťky, šířky a délky, povolené odchylky a vzájemné vztahy mezi geometrickými parametry). Rozlišuje dva druhy parketových vlysů:

  • parketový vlys, který má jedné straně drážku a na druhé pero,
  • parketový vlys, který má na obou stranách drážku a používá se cizí pero

Parketové vlysy se skládají do různých vzorů - stromečkový, rybinový apod.

Lamparkety: čtyř stranně opracované přířezy - parketové dílce, malých rozměrů (podobně jako vlysy) s rovnými boky bez pera a drážky.

Lamelové dřevěné podlahoviny

Do této kategorie můžeme zařadit vícevrstvé lepené podlahové dílce. Z hlediska skladby je můžeme rozdělit na dva typy:

  • třívrstvé podlahové dílce,
  • dvouvrstvé podlahové dílce

Třívrstvé podlahové dílce se skládají z:

  • nášlapné vrstvy složené z lamel kvalitního pohledového dřeva - tloušťka nášlapné vrstvy je zpravidla kolem 4 mm (může být ale také provedena z tenkovrstvé dýhy).
  • středové vrstvy z úzkých latěk orientovaných vlákny kolmo na vlákna lamel nášlapné vrstvy. Pro středovou vrstvu je obvykle používáno měkké dřevo z borovice, nebo smrku, ale u podlahových dílců vyráběných v Asii se můžeme setkat i se středovou vrstvou z tvrdého tropického dřeva (např. hevea).
  • dolní, tzv. „protitahové“ vrstvy, obvykle ze smrkové dýhy, orientované stejně jako nášlapná vrstva. Tloušťka spodní vrstvy je zpravidla 1, 5 – 2 mm

Všechny tři vrstvy jsou navzájem mezi sebou slepeny a celková tloušťka podlahového dílce zpravidla 15 až 25 mm. Šířka dílců je různá a většinou se pohybuje kolem 200 mm. Každý dílec obsahuje různý počet lamel. Nejrozšířenější je tzv. „řemenový tří lamelový vzor“, když plocha dílce je vyskládána z lamel různé délky ve třech řadách. Obdobným způsobem je vyroben „dvou lamelový vzor“, když šířka použitých lamel je větší a kresba dřeva je zřetelnější. Jedno lamelové podlahové dílce se nazývají „selská prkna“. Vzhledem k tomu, že lamela je vyrobena celá z jednoho kusu dřeva, patří tento typ podlahy mezi nejdražší.

Za účelem spojování jednotlivých dílců jsou ve středové vrstvě po obvodu vyfrézována pera a drážky. Dílce se mezi sebou ve spoji lepí, když pro lepidlo jsou vyfrézovány malé kapsy. Pokud je pero a drážka provedeno jako zámkový spoj, tak se dílce mezi sebou nelepí, pouze se do sebe „zacvaknou“.

Způsobem jak omezit na minimum výskyt spár, je zajišťování soudržnosti jednotlivých dílců pomocí ocelových spon, do který se dílce ukládají. Tímto jsou jednotlivé dílce stahovány trvale k sobě. Zajímavým řešením je také vložení pružného neoprenového pásku do konstrukce dílce, který rovněž vyrovnává objemové změny a minimalizuje riziko vzniku spár. Obecně lze však říci, že při dodržení přiměřených hranic teploty a relativní vlhkosti vzduchu v místnosti jsou lamelové dřevěné podlahy, díky omezení objemových změn příčnou střední vrstvou, téměř beze spár. Určitou nevýhodou je fakt, že při pohledu proti světlu jsou zřetelné okraje dílců.

Dvouvrstvé podlahové dílce se skládají z:

  • Nášlapné vrstvy z kvalitního pohledového dřeva o tloušťce 3,5 až 9 mm.
  • Nosné vrstvy z překližky, prořezané systémem spár, aby byly odstraněny nežádoucí tvarové změny vyplývající z nesymetrické skladby

Dvouvrstvé podlahové dílce připomínají tvarem klasické vlysy, ale jsou zpravidla rozměrově větší. Dodávají se obvykle s povrchovou úpravou a při pokládce se celoplošně lepí na podklad.

Špalíkové podlahy

Dřevěné špalíky se vyrábějí příčnými a podélnými řezy z dřevěných kotoučů, nařezaných na potřebnou výšku. Mají zpravidla tvar čtyřbokých hranolů se čtvercovou, nebo obdélníkovou podstavou a s fázkou na čelní hraně. Pro výrobu se používá tvrdé dřevo, tj. dub nebo pařený buk. K zamezení přílišného bobtnání, vysychání a hniloby dřeva je používána impregnace.Pro své vlastnosti byly dříve používány například ve strojírenských provozech, kde jsou dnes však nahrazeny průmyslovými podlahami. Další oblastí použití jsou například stáje pro chov koní, průjezdy historických budov apod. Jsou vhodné do interiéru i exteriéru. V exteriéru se pokládají buď stejně jako klasické dlažební kostky – tj. do štěrkopískového lože, nebo se lepí do studeného asfaltu. Spáry se vysypávají křemičitým pískem. V interiéru je možné lepení pomocí polyuretanových lepidel.

Více informací: špalíkové podlahy

Dřevěné podlahové rošty

Dřevěné podlahové rošty jsou vyráběny převážně z exotických dřevin, které exteriéru nevyžadují dodatečnou údržbu. Používají se na podlahy venkovních teras, pochůzné plochy kolem bazénů apod. Výhodou je velmi dobrá odolnosti vůči vodě a povětrnostním vlivům, možnost vytvoření protiskluzového povrchu. Jistou nevýhodou je vzhledem k použití vybraných druhů exotických dřevin jejich vyšší cena.


Mohlo by vás také zajímat