Montáž podlahy a možné úskalí
Současný systém prodeje nabízí zákazníkovi montáž podlahy svépomocí. Montáž je skutečně možné zvládnout bez speciálního nářadí a v poměrně krátké době. Člověk si ověří svou manuální zručnost a práce jej baví, zejména při pokládce větších ploch krásně postupuje.
Na druhé straně se mohou vyskytnout obtížnější místa - složitější prostupy trubek podlahou, vyřezání obrysu zárubně nebo jiné záludnosti. Kromě toho není možné při svépomocném způsobu montáže uplatnit 5% sazbu DPH a většinou přijdeme i o záruku na podlahu. Obecně lze svépomocně prováděnou montáž doporučit zručnějším kutilům, kteří mají základní vybavení a zkušenosti s řezáním dřeva. Jinak bude zřejmě vhodnější využít nabídky podlahářských firem, neboť cena montáže při odpočtu DPH nebývá přemrštěná a i na montáž se vztahuje obvyklá záruční doba 6 měsíců, pokud není firmou ještě prodloužena.
Problémy však mobou vzniknout i při montáži prováděné zkušenými podlaháři. Navíc často příčina leží na straně zákazníka. Nejčastěji je to nedodržení podmínek prostředí před, v průběhu nebo po montáži, vyžadování nereálných termínů apod. V poslední době se také často stává, že zákazník si koupí velmi levný materiál a po montážní firmě vyžaduje dokonalou podlahu.
Před montáží musí být splněny některé podmínky. Především to jsou parametry prostředí, vlhkost betonu, rovinnost betonu (nebo jiného podkladu), stavební připravenost a uskladnění materiálu.
Parametry prostředí
Jak každý jistě ví, dřevo a výrobky na bázi dřeva jsou hygroskopické materiály, které mění svou vlhkost, rozměry a tvar přesně podle podmínek prostředí, kde jsou uloženy. Tento proces je vratný a trvalý, tzn., že dřevo pracuje trvale po celá staletí. Existuje však také pojem hystereze, který označuje fakt, že nabobtnalé dřevo po vysušení nebude mít naprosto stejné rozměry jako před nabobtnáním.
Vhodné podmínky pro dřevěnou podlahu jsou totožné s vhodnými podmínkami pro člověka: teplota kolem 20 °C, relativní vlhkost vzduchu mezi 50 - 65%. Platí to i pro montáž. Výrobce by měl sdělit, v jakých podmínkách může být jeho podlaha montována a používána. Tyto požadavky jsou takřka obecně známé. Jak to však vypadá v praxi? Jedním z nejhorších úkazů bývá „fenomén Vánoc“ při výstavbě rodinných domů. Stavebník chce oslavit Vánoce v novém domě a je přitom lhostejné, jak dlouho se dům staví a v jakém stupni dokončení je. Pokud se mu přes odpor subdodavatelů podaří uspět, stráví Vánoce ve svém novém, vlhkém a studeném domě, a nejpozději o Velikonocích podlahu reklamuje. V investiční výstavbě se tento fenomén vyskytuje také. Bez ohledu na to, kolikrát byl posunut termín předání, podlahy musí být hotovy ihed. Tento stinný jev má i svou světlou stránku - ukazuje, jak podlahy vlastně určují rozdíl mezi nedokončeným a hotovým.
Prostředí pro montáž dřevěných podlah musí být určitým způsobem ustálené - není dobré, když je vytápění objektu spuštěno v době montáže, když omítky byly dokončeny několik dní před nástupem podlahářů apod. Mnohé podlahářské firmy před montáží měří parametry prostředí. To je sice velmi správné, ale vypovídá to pouze o aktuálním stavu v dané místnosti. Pro správné rozhodování o zahájení montáže je nutné znát také činnosti, které byly v objektu v dané době provedeny, i potencionální rizika, která mohou nastat.
Vlhkost betonu a dalších podkladních vrstev by neměla přesáhnout 2,5 % vlhkosti při stanovení váhovou metodou. To je požadavek normy ČSN 74 4505. Důležité je, jak tuto vlhkost stanovujeme. 2,5 % vlhkosti u betonu je tak nízká hodnota, že i jinak přesná měření zde vykazují poměrně velkou chybu. Mám na mysli především různé přenosné přístroje pracující na principu měření různých elektrických veličin.
Dále je nutné si uvědomit, že vlhkost nebývá v tloušťce betonu stejná. U povrchu je nejnižší, ve spodních částech vyšší. Proto je vhodné zvolit takovou metodu, která která bude zatížena nejmenší chybou.
Pro odhad vlhkosti betonu se občas vychází z doby, která uplynula od vybetonování podlahy. Za normálních podmínek jsou betony vhodné pro montáž dřevěných podlah až za 4 - 6 měsíců. Je to ovšem údaj velmi nepřesný a vždy závisí to na mnoha dalších parametrech, jako je tloušťka vrstvy, složení betonu, podíl cementu, počasí, klima v místnosti, větrání, vlhkost okolních stěn. Proto se vyplatí zkouška vlhkosti. Stojí řádově stokoruny, cena materiálu, který by mohl být zničen vysokou vlhkostí betonu, je nepoměrně vyšší.
Rovinnost podkladního betonu je pro plovoucí podlahy předepsána: 2 mm/2 m. Znamená to, že největší prohlubeň nebo výstupek se může odchýlit od roviny o 2 mm. Měří se například rovnou hliníkovou latí, nikdy ne na volném konci. Postup měření je v normě ČSN 74 4505 popsán, před montáží je vhodné provést měření na více místech. Montáž podlahy na podklad s většími nerovnostmi způsobuje houpání a vrzání, může se i narušit spoj pero - drážka a zkracuje se životnost podlahy. Podložky z pěnového polyetylenu nerovnosti neeliminují. Pro vyrovnávání lokálních nerovností betonu se s úspěchem používají samonivelační stěrky, které díky svému složení umožňují zahájit montáž během několika dní po aplikaci.
Stavební připravenost
Při montáži podlah se v místnostech často pohybují ještě elektrikáři, malíři, obkladači a další řemeslníci - není dodržena zásada, že montáž podlahy má být poslední činností na stavbě. Následkem je téměř nevyhnutelné poškození nedokončené podlahy, ať už poškrábáním nebo zvýšenou vlhkostí vznikající při některých dokončovacích pracích.
Skladování materiálu
Podlahoviny jsou v době expedice vysušeny na vlhkost odpovídající podmínkám prostředí, kde budou sloužit. Bývají zabaleny tak, aby si tuto vlhkost co možná nejdéle udržely. Proto by měly být také skladovány v prostředí, které se konečným podmínkám použití blíží - tedy v suchu, v teple, bez rizika mechanického poškození a především v originálních obalech. Většina výrobců dnes doporučuje vybalit podlahovinu až bezprostředně před montáží.
Samotná montáž
Nebudeme popisovat montáž krok za krokem, to si ostatně můžete přečíst v pokynech výrobce, ale poukážeme na důležitá a zrádná místa montáže, která ovliňují celkový výsledek vaší práce.
Pokud jsou splněny všechny nutné podmínky pro úspěšnou montáž podlahy, můžeme začít. Prvním krokem bude rozvržení a orientace dílců podlahy v místnosti. Obvykle se obdélníkové dílce kladou rovnoběžně s převládajícím směrem chůze a směrem k oknům. V místnosti s více okny je situace komplikovanější - vždy záleží na požadovaném optickém vyznění podlahy a případné návaznosti na další místnosti. Obecně platí, že dílce orientované ve směru pohledu místnost zužují a prodlužují, dílce kladené napříč místnost zkracují a rozšiřují. Před montáží se na rovný a čistý podklad položí podložka z pěnového polyetylenu (například Mirelon) o tloušťce 2 - 3 mm. Pásy se pokládají bez překrývání, spoje je vhodné přelepit lepicí páskou - usnadní to práci a zamezí pohybu podložky. Mnozí podlaháři dávají pod podložku ještě polyetylenovou fólii jako izolaci proti vlhkosti z betonu. Aby tato fólie plnila svou funkci, musí být v celé ploše jednolitá - slepená, svařená apod. V menších místnostech lze s úspěchem využít větší formáty fólií, například pro zahrádkáře.
První řady dílců mají pro kvalitní výsledek práce rozhodující význam. Montáž zahájíme u zvolené rovné dlouhé stěny, o kterou zapřeme přes distanční podložky nebo klínky první řadu dílců. Ta musí být dokonale rovná, neboť i odchylky pouhých desetin milimetrů se v dalších řadách nasčítají a vedou ke vzniku i milimetrových spár. První řada musí být co nejlépe opřena o stěnu, a proto velmi záleží na přesné tloušťce jednotlivých podložek. Po montáži prvních tří až čtyř řad se u dílců spojovaných lepením doporučuje technologická přestávka minimálně 2 hodiny, aby mohlo lepidlo vytvrdnout. Jinak hrozí, že se při dorážení dalších dílců celá dosud položená plocha posune a vzniknou spáry, které se budou velmi obtížně odstraňovat. Nanáší-li se lepidlo do drážky, musí být první řada položena perem od stěny.
Lepení
Při lepení dílců na pero a drážku je důležité dbát pokynů výrobce (zejména kvůli případné reklamaci). Pokud výrobce lepení nespecifikuje, je možné nanášet lepidlo na horní dáseň drážky (vytlačený přebytek lepidla se musí ihned očistit). Mnozí podlaháři nanášejí lepidlo na spodní dáseň drážky (není nutno čistit), ale při tomto způsobu lepení se občas vyskytují otevřené spáry mezi dílci. Nanášení lepidla na pero není zcela vhodné, neboť při těsném spojení pero - drážka může být lepidlo vytlačeno z větší části ven a neplní tak svou funkci. Také nanášení lepidla přímo do drážky není optimální, neboť může bránit těsnému dorážení dílců k sobě a tak způsobovat vznik spár.
Stahování
I při pečlivé montáži se často mezi dílci tvoří spáry. Je to způsobeno tím, že nejsme schopni vyvinout potřebnou sílu ke stažení případně do hry vstupuje tření mezi perem a drážkou. Proto se používají stahovací přípravky (popruhy), které zejména u laminátových podlah výrazně usnadňují práci. Při práci s dřevěnými třívrstvými dílci se spíše osvědčuje dorážení kladivem (tření spoje je větší a svou roli hraje i pružnost dřeva) přes vhodný přípravek. Ten může být dřevěný či plastový, jako velmi vhodný materiál se jeví polyamid (publ.: Ing. Rajmund Coufal, CSc.). Úder musí být vždy veden tak, aby se nepoškodily dílce a neposunuly již položené řady. Domnívám se, že již krátkým zácvikem lze získat potřebnou zručnost. Vhodné je také zajištění hotové podlahy klíny na protější stěně, ovšem jen na dobu několika hodin. Jinak hrozí poškození podlahy případnými změnami vlhkosti dílců a následným vydutím. Dílce se skládají „na cihlu“, s překrytím. Nejkratší překrytí by mělo být kolem 30 cm, jinak ztrácí funkci zpevnění plochy.
Dilatační spáry
Pro dobrou a dlouhodobou funkčnost plovoucích podlah jsou nezbytné dilatační spáry po obvodu místnosti o velikosti 8 - 10 mm. Dilatační spáry by měly být také mezi místnostmi, zejména mezi místnostmi s rozdílným prostředím. Překrývají se lištami, přechodovými lištami, tmely apod.
Nářadí dělá mistra
Asi není třeba zdůrazňovat, že používané nářadí ovlivňuje výsledek práce. Zejména se to projeví při vyřezávání nepravidelných tvarů (kolem zárubní, ve výklencích) a ve složitějších místech (kolem prostupů trubek). Zde obecné rady nedáváme, záleží na šikovnosti a zkušenosti každého, kdo se do této činnosti pustí.
Lištování
Pro dokončení podlahy obvodovými lištami můžete zvolit šroubování, lepení, přibíjení nebo použití klipů. Šroubujeme standartním způsobem, na hmoždinku. Je to postup poměrně pracný, v liště je vidět hlava vrutu, má ale jednu přednost: při správné volbě hmoždinky zaručeně drží.
Lepení lišt lze použít pouze na kvalitní omítky, důležitá je i rovinnost stěny. Pro lepení se používají „tekuté hřebíky“ (polyuretanové lepidlo), silikonové nebo akrylátové tmaly, tavné lepidlo. Výhodou je neviditelné připevnění ke stěně, nevýhodou (občas) nutnost experimentovat.
Přibíjení se provádí ocelovými hřebíky do omítky - a není to nejelegantnější řešení. Lze je kombinovat s lepením. Výhodou je rychlost montáže, nevýhodou malá spolehlivost spojení a poškození lišty, pokud minete hlavičku hřebíku.
Klipy (z anglického „clip“) jsou hlinikové podložky, které se přišroubují na stěnu. Na ně se pak lišta nacvakne do předem vyfrézovaných drážek. Výhody - neviditelné a rozebíratelné připevnění ke stěně, nevýhodou je mírně vyšší cena, při opakované demontáži ztráta pevnosti a poněkud vyšší náročnost montáže.
