Jak položit plovoucí podlahu?

Šikovný řemeslník je sice záruka úspěchu, ale ne vždy na něj máme kontakt. Pokud máme sami šikovné ruce, určitě si dokážeme při pokládce podlahy v koupelně, obýváku nebo kuchyni poradit i sami. Předností plovoucích podlah je nejen jednoduchá údržba, ale také poměrně nenáročná instalace. Samozřejmě, našli bychom jich více, ale hlavním cílem dnešního textu je popsat zjednodušeně samotnou pokládku od A do Z. Takže kde přesně začneme?

Pokládka plovoucí podlahy

Plovoucí podlahy doslova dobývají svět, dají se určitě označit za univerzální možnost do každého bytu. Při rekonstrukcích se k ní přistupuje v našich zeměpisných šířkách snad nejčastěji. Perfektní možnosti zvukové i tepelné izolace, stejně jako možnost získat snad libovolný odstín, to jsou jen některé přednosti takovéhoto typu materiálu. Co bychom si měli pohlídat ještě před pokládkou?

V první řadě je nutné, abychom si prohlédli ostřížím zrakem jednotlivé lamely. To platí i tehdy, když budeme zrovna některou pokládat, nejen na samotném začátku. Když nastane nějaký problém, a to třeba i jen mírná deformace, nemůžeme lamelu použít – a je nutné je vyměnit. Pro podlahovou krytinu pak platí, že by měla být uskladněna alespoň dva nebo tři dny před samotným zahájením rekonstrukce v místnosti, aby se co nejvíce „přizpůsobila“.

Příprava povrchu

Rozhodující úlohu nemá jen podlahová krytina, respektive použitý materiál, ale hlavně podklad, který pod podlahou bude. Ten totiž musí být nejen perfektně suchý, ale také perfektně rovný, o pevnosti už vůbec nemluvě. Nejvyšší možný rozdíl je dva milimetry, pokud ale objevíte větší nerovnosti, bude nutná speciální úprava. Výsledek by jinak vůbec nedopadl podle očekávání – a vlastně byste mohli začít úplně znovu. A co všechno bude zapotřebí?

Akrylový podlahový tmel (totožný barevný odstín s podlahou, samozřejmě).
Laminátovou podlahu samotnou. Výběr už je jen a jen na vás!
Lemovací lišty. Nejsou jen k tomu, aby něco „zdobily“, mají důležitý funkční význam.
Montážní lepidlo. A mělo by ho být, pokud možno opravdu dost...
Pěnovou podložku a podkladovou fólii. Jde o technickou nutnost.
Nářadí. Nejen metr nebo pilku, ale také elektrickou vrtačku nebo klínky.

Jak tedy budeme postupovat? Pokud si důkladně připravíme podklad, je třeba položit podkladovou folii z igelitu, tedy jinak řečeno parotěsnou zábranu. Teprve pak přijde ke slovu pěnová podložka, následovaná samotnou podlahou. Pokládka začne samozřejmě u některé ze stěn (v podstatě libovolně), ale také dodržujeme mezeru nejméně 1 cm od stěny. Díky tomu si zajistíme, že s podlahou bude možné trochu hýbat (tzv. dilatační spára). Mezeru si následně zajistíme klínky.

Naprosté minimum zbytků, vše půjde velice plynule

Jednotlivé lamely se pokládají po řadách, vždy je lehce zdvihneme a zacvakneme do celého systému. Části dílce z předchozí řady se pak dají použít pro zahájení řady další – i v tom tkví velká výhoda podobných podlah, odpadu je vážně minimum. Podobně se pak postupuje v celé místnosti, nad dilatační spáry se navrtají lemovací lišty. Do mezer mezi zdí a lištou pak naneseme speciální akrylový tmel, který by měl s podlahou barevně ladit. A máme hotovo! Samozřejmě, rozhodnutí, jestli položíme podlahu svépomocí, se šikovným člověkem z příbuzenstva či kamarády nebo necháme vše na specializované firmě, je už zcela v naší režii.