Bubinga
Bubinga (Guibourtia demeusei) je africká tropická dřevina, které se pro nápadnou červenorůžovou barvu a dekorativní kresbu přezdívá „africký palisandr“. Jde o velmi těžké a tvrdé dřevo luxusního vzhledu, které se do Evropy dostává hlavně v podobě dýh a exkluzivních výrobků — a od roku 2017 podléhá ochraně podle úmluvy CITES.
Výskyt a růst
Bubinga roste v tropické západní a střední Africe, především v Kamerunu, Gabonu a v povodí Konga, kde vyhledává vlhká stanoviště podél řek a periodicky zaplavované lesy. Je to mohutný strom dosahující výšky přes 30 metrů s válcovitým kmenem o průměru běžně kolem jednoho metru i více, který poskytuje výřezy neobvykle velkých rozměrů. Roste pomalu, což se odráží ve vysoké hustotě dřeva. Kromě druhu Guibourtia demeusei se pod obchodním názvem bubinga prodává i dřevo několika blízce příbuzných druhů téhož rodu; známé je také jméno kevazingo, používané zejména pro loupané dýhy s divokou kresbou.
Vlastnosti dřeva
Jádro má růžově červenou až červenohnědou barvu s tmavšími purpurovými či fialovými žilkami, běl je světlá a ostře oddělená. Na světle dřevo tmavne do hlubší červenohnědé. Textura je jemná a stejnoměrná, vlákna bývají rovná, ale často i propletená či vlnitá, což vytváří atraktivní figury. Dřevo je velmi těžké, velmi tvrdé a pevné, po vysušení poměrně stabilní. Opracovává se vzhledem k hustotě obtížněji a tupí nástroje, zato se výborně brousí a leští do vysokého lesku. Jádrové dřevo je trvanlivé a odolné vůči škůdcům.
Použití
Bubinga je klasické dřevo luxusního nábytku, obkladů interiérů a krájených i loupaných dýh. Vyhledávají ji výrobci hudebních nástrojů — používá se na luby a zadní desky kytar, tělo basových kytar i bubnové korpusy — a uplatňuje se také na rukojeti nožů, kulečníková tága a soustružené předměty. Velké rozměry kmenů umožňují i masivní stolové desky z jednoho kusu.
V podlahářství
Technicky je bubinga na podlahy velmi vhodná: tvrdostí a otěruvzdorností vysoko převyšuje dub a snese i silný provoz. Sytá červená barva je však výrazná a časem dále tmavne, s čímž je třeba v interiéru počítat. Hlavní překážkou je dnes dostupnost — všechny druhy rodu Guibourtia obchodované jako bubinga jsou od roku 2017 zařazeny v příloze II úmluvy CITES, dovoz vyžaduje povolení a legální materiál je vzácný a drahý. Nové bubingové podlahy se proto na trhu prakticky nenabízejí; s dřevinou se setkáte spíše u starších realizací nebo ve formě dekorativních doplňků. Kdo hledá podobný vzhled, sáhne dnes spíše po dostupnějších tvrdých dřevinách červenohnědých tónů.
