Buk evropský
Buk lesní (Fagus sylvatica), v obchodní praxi označovaný také jako buk evropský či obecný, je nejrozšířenější listnatá dřevina střední Evropy a jedno z nejpoužívanějších užitkových dřev vůbec. Pro podlaháře představuje tvrdé, cenově dostupné domácí dřevo se světlou, klidnou kresbou — ovšem s jednou známou slabinou, kterou je citlivost na vlhkost.
Výskyt a růst
Buk roste v celé západní a střední Evropě, od Britských ostrovů přes Francii a Německo až po Karpaty a Balkán; obchoduje se proto s bukem francouzským, dánským, karpatským či rumunským, které se liší jen odstínem a hustotou. Příbuzné druhy rostou i ve východní Asii. Je to statný strom dorůstající 30 až 40 metrů s hladkou šedou borkou a hustou korunou, který snáší zástin a vytváří rozsáhlé stinné porosty — bučiny. Roste středně rychle, mýtního věku dosahuje kolem 100 až 140 let, a vyžaduje vlhčí, živné půdy; naopak špatně snáší přísušky a pozdní mrazy.
Vlastnosti dřeva
Dřevo je světlé, bělavě růžové až načervenalé, bez barevně odlišeného jádra; napařováním získává známý sytější růžovohnědý tón a vyrovnanou barvu. U starších stromů se objevuje nepravé červenohnědé jádro. Textura je jemná, stejnoměrná, s drobnými zrcátky dřeňových paprsků na radiálním řezu, kresba je celkově klidná až nevýrazná. Buk je tvrdý, těžký a pevný, výborně se opracovává, soustruží a především ohýbá — v tom nemá mezi evropskými dřevinami konkurenci. Jeho slabinou je značné sesychání a bobtnání: na kolísání vlhkosti reaguje ze všech běžných dřevin nejvíce a bez impregnace není trvanlivý.
Použití
Buk je univerzální dřevo interiéru: ohýbaný nábytek (proslavený firmou Thonet), židle, schodiště, kuchyňské náčiní, hračky, násady nástrojů, překližky a dýhy. Velká část těžby končí také jako kvalitní palivové dřevo a surovina pro výrobu buničiny. V exteriéru se pro nízkou trvanlivost nepoužívá, impregnovaný sloužil dříve na železniční pražce.
V podlahářství
Bukové podlahy jsou tvrdé, otěruvzdorné a cenově patří k nejdostupnějším masivním podlahám vůbec; světlý, jednotný vzhled se hodí do moderních interiérů. Zásadní je ale pracovní chování dřeva: buk výrazně reaguje na změny vzdušné vlhkosti, tvoří spáry a může se kroutit, proto vyžaduje stabilní klima, pečlivou aklimatizaci a spíše menší formáty lamel. Pro podlahové vytápění je masivní buk nevhodný, u vícevrstvých konstrukcí je použitelný jen s rozvahou. Na světle mírně žloutne do teplejšího tónu. Kdo dokáže zajistit vyrovnanou vlhkost v interiéru, získá za rozumné peníze tvrdou a elegantní podlahu; ve vlhkostně nestabilních prostorách je však bezpečnější volbou dub.
