Curupay
Curupay (Anadenanthera macrocarpa), známý též jako cebil nebo angico, je jihoamerická dřevina s jedním z nejtvrdších komerčně dostupných dřev vůbec. Do Evropy se dostává především jako exotická podlahovina, kde láká výraznou, proměnlivou kresbou a extrémní odolností proti otěru.
Výskyt a růst
Curupay roste v subtropické Jižní Americe — hlavní oblastí jsou Argentina, Paraguay, Bolívie a jižní Brazílie, zejména suché opadavé lesy oblasti Gran Chaco. Je to středně velký strom s rozbrázděnou tmavou borkou a jemně zpeřenými listy, typickými pro bobovité dřeviny, dorůstající zhruba 15 až 25 metrů. Roste pomalu, což spolu se suchým klimatem stanovišť dává dřevu mimořádnou hustotu. Pod obchodním názvem curupay či cebil se zpracovává i blízce příbuzný druh Anadenanthera colubrina; oba jsou si vzhledem i vlastnostmi velmi podobné.
Vlastnosti dřeva
Barevnost curupay je nezvykle pestrá: základní tón je světle až středně hnědý s olivovými, červenohnědými až purpurovými pruhy a žíháním, přičemž mezi jednotlivými prkny bývají velké rozdíly. Na světle dřevo výrazně tmavne a barevné kontrasty se časem částečně sjednocují do sytě hnědočervené. Textura je jemná, vlákna často propletená. Dřevo je extrémně tvrdé a velmi těžké, pevné a přirozeně velmi trvanlivé, odolné hnilobě i hmyzu. Právě tvrdost je ale i překážkou: opracování ručním nářadím je obtížné, nástroje se rychle tupí, hřebíkování a šroubování vyžaduje předvrtání a sušit se musí pomalu a opatrně, jinak dřevo praská.
Použití
V zemích původu se curupay tradičně používá na těžké stavební konstrukce, mosty, pražce, sloupy a vše, co má vydržet desítky let i v kontaktu se zemí; kůra stromu se využívala pro vysoký obsah tříslovin k činění kůží. Na světový trh jde dřevo především jako podlahovina, méně často na soustružené předměty, rukojeti a venkovní prvky.
V podlahářství
Na podlahy je curupay z hlediska mechanické odolnosti téměř ideální — tvrdostí výrazně předčí dub i většinu exotických dřevin a snese extrémní provoz včetně komerčních prostor. Za to se platí jinde: velká barevná rozmanitost znamená, že podlaha po položení působí divoce a teprve časem barevně dozraje, přičemž fotocitlivost je značná — koberce a nábytek zanechávají světlá místa. Vysoká hustota vyžaduje kvalitní lepidla, ostré nástroje a zkušeného pokladače; dřevo také citelně pracuje při výkyvech vlhkosti, proto se dodává spíše v menších formátech. Cenově patří ke střední třídě exotických podlahovin. Komu nevadí výrazná, proměnlivá kresba a počáteční barevné rozdíly, získá podlahu prakticky nezničitelnou.
