Dub evropský
Dub letní (Quercus robur), obchodně dub evropský, je král evropských listnáčů a zároveň absolutní klasika mezi podlahovými dřevinami. Kombinace tvrdosti, rozměrové stability, trvanlivosti a nadčasové kresby z něj dělá měřítko, s nímž se poměřují všechny ostatní podlahové dřeviny.
Výskyt a růst
Dub letní roste téměř v celé Evropě — od Britských ostrovů a Francie přes střední Evropu až po Ural a Kavkaz; příbuzné druhy dubů najdeme i v Asii a jinde na severní polokouli. Obchodní názvy jako rovere, chêne či Eiche označují totéž dřevo z různých zemí. Je to mohutný, dlouhověký strom dorůstající 30 až 40 metrů, s rozložitou korunou a hluboko rozpukanou borkou, který se dožívá stovek let. Roste pomalu, mýtní věk se pohybuje kolem 120 až 180 let, a nejlépe mu svědčí hluboké, živné půdy nížin a lužních poloh; je světlomilný a díky hlubokému kůlovému kořeni dobře odolává větru i přísuškům.
Vlastnosti dřeva
Jádro je světle hnědé až žlutohnědé, časem tmavne do teplé zlatohnědé; úzká běl je světlá a od jádra zřetelně oddělená. Dřevo je kruhovitě pórovité — hrubé póry jarního dřeva vytvářejí výraznou letokruhovou kresbu, „fládr“, a na radiálním řezu se lesknou charakteristická zrcátka dřeňových paprsků. Dub je tvrdý, středně těžký, pevný a houževnatý, přitom po vysušení velmi dobře rozměrově stabilní. Jádrové dřevo je díky vysokému obsahu tříslovin přirozeně trvanlivé i venku. Opracovává se dobře, výborně se moří, kartáčuje, bělí i kouří čpavkem; třísloviny však reagují se železem a způsobují šedočerné skvrny.
Použití
Použití dubu je všestranné: nábytek, dýhy, schodiště, dveře, okna, krovy a hrázděné stavby, vodní stavby, lodě a v neposlední řadě sudy pro víno a lihoviny, kterým třísloviny dodávají chuť. Historicky šlo o hlavní konstrukční dřevo Evropy; dnes je dub také nejžádanější truhlářskou a podlahářskou dřevinou kontinentu.
V podlahářství
Dub je etalon podlahového dřeva a tvoří většinu evropské produkce dřevěných podlah. Nabízí vyvážený poměr tvrdosti a pružnosti, malé sesychání, klidnou i výraznou kresbu podle výběru a téměř neomezené možnosti povrchových úprav — od bílených olejů přes kouřené tmavé tóny až po rustikální kartáčované povrchy. Dobře snáší podlahové vytápění (zejména ve vícevrstvém provedení) a na světle tmavne jen mírně a rovnoměrně. Nevýhody se hledají těžko: oproti exotům je měkčí, kvalitní výběrové třídy nejsou levné a u světlých úprav je třeba počítat s postupným teplým zažloutnutím. Pokud si nejste volbou dřeviny jisti, dub je sázka na jistotu — řemeslně, esteticky i z hlediska budoucí opravitelnosti.
