Eben australský
Eben australský (Acacia melanoxylon), anglicky Australian blackwood, je navzdory obchodnímu jménu botanicky akácie, nikoli pravý eben — a jeho dřevo také není černé, ale teple zlatohnědé. Jde o nejceněnější australskou nábytkářskou dřevinu, která se svým vzhledem i vlastnostmi blíží proslulé havajské koa a pro podlaháře představuje zajímavou, byť u nás vzácnou exotiku střední tvrdosti.
Výskyt a růst
Domovinou druhu je jihovýchodní Austrálie a Tasmánie, kde roste ve vlhkých horských a smíšených lesích; nejkvalitnější dřevo pochází právě z Tasmánie. Je to středně velký až velký strom, v příznivých podmínkách přes 30 metrů vysoký, s tmavou brázditou borkou — odtud jméno blackwood, „černé dřevo“, které se vztahuje ke kůře, nikoli ke dřevu. Roste poměrně rychle a je nenáročný, takže byl vysazen v Africe (zejména v Jižní Africe a Keni), v Jižní Americe i jinde; mimo domovinu se místy chová invazně, což paradoxně zlepšuje dostupnost dřeva z probírek.
Vlastnosti dřeva
Jádrové dřevo má zlatohnědou až červenohnědou barvu, často s tmavšími proužky po letokruzích, běl je světlá. Vyhledávané jsou kusy s vlnitou či „fiddleback“ kresbou, které pod lakem hrají trojrozměrným leskem. Textura je středně jemná, vlákna rovná až mírně propletená. Dřevo je středně tvrdé a středně těžké — znatelně měkčí a lehčí než pravé ebeny i než většina exotických podlahovin — pružné, dobře se ohýbá, výborně opracovává, moří a leští. Po vysušení je rozměrově poměrně stabilní; trvanlivost jádra je jen střední, do trvalého kontaktu se zemí se nehodí.
Použití
Blackwood je v Austrálii prestižní dřevo pro kvalitní nábytek, dýhy a obklady interiérů. Milují ho výrobci hudebních nástrojů — používá se na těla a luby akustických kytar a ukulele jako dostupnější alternativa koa — a uplatňuje se i na soustružené a řezbářské práce, pažby či sudovinu. V zemích, kde byl vysazen, slouží i jako stavební a truhlářské dřevo.
V podlahářství
V Austrálii a na Novém Zélandu je blackwood zavedenou podlahovou dřevinou s teplým, elegantním vzhledem; tvrdostí odpovídá zhruba evropským listnáčům, takže pro běžné obytné prostory dostačuje, na extrémní zátěž ale není. Na světle barva znatelně dozrává a prohlubuje se do sytější červenohnědé, s čímž je nutné počítat u koberců a nábytku. V Evropě se s ním setkáte zřídka — dovoz je omezený a cena kvalitního materiálu vyšší, dřevina ovšem nepodléhá CITES. U citlivých osob může prach při broušení dráždit pokožku a dýchací cesty, což je věc pro pokladače, nikoli pro uživatele hotové podlahy. Jako celek jde o solidní, krásné podlahové dřevo, jehož hlavní překážkou u nás je prostě dostupnost.
