Habr obecný

Habr obecný (Carpinus betulus) je nenápadná domácí dřevina, která ukrývá jedno z nejtvrdších a nejhouževnatějších dřev Evropy. Pro podlaháře je zajímavý právě extrémní odolností proti otěru — jeho slabinou je ovšem nízká rozměrová stálost, takže se na podlahách objevuje jen výjimečně.

Dřevo — Habr obecný

Výskyt a růst

Habr roste prakticky v celé západní a východní Evropě, na východě zasahuje až do Malé Asie a na Kavkaz. V Česku je běžnou dřevinou nižších a středních poloh, kde tvoří příměs dubohabrových hájů; dobře snáší zástin a seřezávání, proto se hojně používá i do tvarovaných živých plotů. Je to středně velký strom, dorůstá zhruba 20–25 metrů, typický je jeho svalcovitý, podélně žebernatý kmen s hladkou šedou borkou, který se často kroutí a špatně poskytuje rovné výřezy. Roste poměrně pomalu a na stanoviště není náročný.

Vlastnosti dřeva

Habrové dřevo je bělavé až šedobílé, bez barevně odlišeného jádra, s nevýraznou, jemnou kresbou — na první pohled působí nenápadně, až fádně. Letokruhy bývají zvlněné a nepravidelné. Po fyzikální stránce jde o velmi tvrdé, těžké a mimořádně houževnaté dřevo, v tlaku i ohybu patří k nejpevnějším evropským dřevinám. Má však i výrazné nevýhody: silně sesychá a pracuje, při sušení má sklon k borcení a trhlinám a jeho rozměrová stálost při kolísání vlhkosti je špatná. Opracování je kvůli tvrdosti a točitým vláknům namáhavé, zato se dřevo výborně soustruží a moří. Trvanlivost v exteriéru je nízká — habr rychle podléhá houbám a hmyzu, patří výhradně do interiéru.

Použití

Habr byl vždy dřevem pro nejvíce namáhané díly: kladiva, hoblíky, násady, ozubená kola a šrouby starých mlýnských strojů, řeznické špalky, kuželky či kulečníková tága. Dodnes se používá na mechaniky klavírů a pianin, nástrojové rukojeti a soustružené výrobky. Je to také vynikající palivové dřevo s vysokou výhřevností. Na nábytek se používá spíše okrajově, často mořený jako náhrada ebenu.

V podlahářství

Na podlahy je habr rozporuplný materiál. Odolností proti otěru a vtlačení předčí dub i jasan, takže by teoreticky šlo o ideální dřevo do extrémně namáhaných prostor — historicky se používal například na průmyslové špalíkové dlažby. V praxi ho ale diskvalifikuje velké sesychání a bobtnání: masivní habrové vlysy při změnách vlhkosti výrazně pracují, tvoří spáry a mohou se kroutit. Vyžaduje proto naprosto stabilní vnitřní klima, pečlivé vysušení a spíše menší formáty prvků; rozhodně není vhodný na podlahové topení. Nabídka habrových podlah je dnes minimální, cena samotného dřeva je přitom příznivá. Světlá barva je poměrně stálá, jen mírně žloutne. Volte jej tedy jen jako vědomou zvláštnost do suchých interiérů, ne jako univerzální podlahovinu.