Teak rhodéský

Teak rhodéský (Baikiaea plurijuga) s pravým teakem botanicky nesouvisí — jde o africkou luštinatou dřevinu, které obchodní jméno vyneslo podobně vynikající trvanlivost. Na rozdíl od asijského jmenovce je však výrazně tvrdší a těžší, což z něj dělá jedno z nejodolnějších podlahových dřev vůbec.

Dřevo — Teak rhodéský

Výskyt a růst

Roste v jižní Africe, především v suchých lesích na písčitých půdách povodí řeky Zambezi — v Zimbabwe, Zambii, Botswaně, Namibii a Angole. Odtud pochází i obchodní název podle bývalé Rhodesie a místní jména mukusi či zambesi redwood. Je to středně velký strom, dorůstá zpravidla 15–20 metrů s poměrně krátkým kmenem, takže výtěžnost dlouhých řeziv je omezená. Roste velmi pomalu v náročných polosuchých podmínkách, což se podepisuje na hustotě a jemnosti dřeva, ale také na zranitelnosti porostů — obnova po těžbě trvá desítky let a druh je v částech areálu nadměrně těžen.

Vlastnosti dřeva

Jádro má červenohnědou barvu, často s tmavšími, téměř černými proužky a skvrnami, které dávají dřevu živou kresbu. Textura je jemná a stejnoměrná, povrch lze dovést do hladkého, téměř voskového lesku. Dřevo je velmi tvrdé, velmi těžké a mimořádně odolné proti otěru — v tomto ohledu překonává většinu běžných podlahových dřevin. Je rozměrově stabilní a vysoce trvanlivé, odolává houbám i termitům. Daní za hustotu je náročné opracování: dřevo rychle otupuje nástroje, hůř se hřebíkuje a šroubuje (nutné předvrtání) a pomalu, opatrně se musí sušit.

Použití

Tradičně se používal tam, kde rozhoduje odolnost: železniční pražce, mostní konstrukce, důlní výdřeva, ale také kvalitní parkety, schodiště a soustružené výrobky. V zemích původu je ceněným stavebním i truhlářským dřevem; na evropský trh se dostával především v podobě parket, které patřily k nejtrvanlivějším vůbec.

V podlahářství

Na podlahy je teak rhodéský z čistě technického hlediska téměř ideální: extrémní tvrdost a otěruvzdornost znamenají, že vydrží i frekventované komerční provozy, a dobrá stabilita omezuje spárování. Červenohnědý tón s tmavou kresbou působí noblesně a časem na světle mírně tmavne do hlubšího odstínu. Nevýhody jsou praktické: vysoká hustota komplikuje pokládku i broušení (rychlé opotřebení brusiva), dřevo je drahé a hlavně dnes obtížně dostupné — těžba je regulovaná a nabídka na evropském trhu minimální, takže se s ním setkáte spíš při renovaci starších parket než v novém sortimentu. Při renovaci historických podlah z mukusi počítejte s pomalejším postupem a kvalitním nářadím; výsledek ale za námahu stojí.